Duben 2009

Innocence??

29. dubna 2009 v 17:21 | Anett"ka" |  Omluvy, připomínky
Budu teď tak trochu flákat články, tak Vám aspoň musím udělat radost novým vzhledem... doufám, že se bude líbit.... :)
Je to prostě narážka. Každý je něčím nevinný, každý je ve skrytu duše čistý. Ale nikdo není bezchybný a nikdo se nemůže za nevinnost schovávat... Nevinnost není nástrojem přetvářky... Nevinnost prostě je... V každém z nás... A každý ji už kus ztratil...


Být dobrý

28. dubna 2009 v 17:38 | Anett"ka" |  Citátky a myšlenky
Být dobrý znamená být v harmonii sám se sebou.

P.S.: Ten obrázek je pro Welů.. :)

Miletínská pouť

27. dubna 2009 v 18:41 | Anett"ka" |  Akcičky
Každoročně očekávaná... :) Prostě je to Něco... Chápete?? V tom našem zapadákově, se prostě NĚCO konečně děje... Sejde se hodně lidí, je sranda. A i když to je rok od roku slabší, letos poprvé jsem si to užila s Klárkou... A na nejvíc jak to šlo... :)


Hííh

26. dubna 2009 v 1:07 | Anett"ka" |  Omluvy, připomínky
Ladydidááááááááá.... :))
Víte co?? ozvu se asi až v pondělí... za střízliva a se super fotečkama... čáááááoooooo....... :)

Loutka

24. dubna 2009 v 20:03 | Anett"ka" |  Toky myšlenek
Připadala si jako bezbranná hračka. V jeho rukách se vždy stala jen bezvládnou loutkou. Ovládal ji nitkami jejich citů. Nebránila se, podřizovala se. I když věděla, že občas škubne. Že to hodně bolí. Občas jí utrhne ruku nebo nohu. Ale ona to vydrží. Protože ví, že on přijde znova. A všechno vrátí na své původní místo. Aby zas mohl ničit a ubližovat.
Proč to vůbec dělá? Proč sebou nechá vláčet nevlídnou krajinou, nechává sebou zmítat v hurikánu hnusných slov, topí se v řece urážek, šplhá po horách ponížení. Proč neutrhne všechny nitky citů a nezůstane volná jako jiné ostatní loutky. Anebo... Proč se nenechá ovládat někým jiným? Někým, kdo by jí dal svobodu, kdo by si jí vážil, kdo by ji vzal do ráje. Proč? Protože její srdce tluče jen pro něj. A i když jí ho už několikrát vyrval, pořád mu je oddáno. Je v něm zkopírován i kousek jeho srdce. Které se neustále probouzí k životu a tlačí se na přední příčky. Nemůže se utrhnout.
A tak se stává jen bezvládnou hračkou. Viděla už i jiné loutky, které prošly jeho rukama. Některé se utrhli a otrhané odcházeli pryč, ale jedna loutka se drží ještě silněji než ona. Na jednu stranu jí obdivuje, na druhou lituje. Ta druhá opravdu skáče jak on píská a někdy si trhá nohy a ruce schválně, jen aby jí věnoval pozornost. Ona se zastaví a přemýšlí, protože jen její myšlenky jsou zatím volné. Je sice loutkou, ale dokázala by sebou nechat takhle zametat? Asi ne.
To si radši nechá vyrvat srdce a bude čekat, až jí ho vrátí. Ale co když jí ho nikdy nevrátí? A dokáže se někdy konečně urvat ze všech těch provázků citů?


Vlastní tvorba... :) a jako vždy... Alegorie...

Přikázání

23. dubna 2009 v 19:31 | Anett"ka" |  Básničky
Zabij moji slzu, co stéká mi po tváři,
Dlaní...
Moje duše před tebou jak děvka nahá,
Lháři...

Znásilni všechny naivní představy,
Polibkem...
Zabij předsudky, co ostatní do mě sází,
Skutky...


Stmívání, Nový měsíc, Zatmění, Rozbřesk

22. dubna 2009 v 16:07 | Anett"ka" |  Knížky
Co víc k tomu říct?? :) Stephenie Meyerová oslnila spoustu lidí, především holek. Vytvořila nedokonalou nešikovnou Bellu a dokonalého všemi vysněného Edwarda. Už to pro mě ani není kniha, je to pro mě pojem, je to můj vlastní svět, do kterého moc moc ráda utíkám. Protože tam to je takové, jaké bychom to chtěly mít. Krásné, dokonalé, protkané city a porozumněním.
Doporučuju všem holkám, které chtějí na chvíli uniknout... :)

Láska

21. dubna 2009 v 14:45 | Anett"ka" |  Básničky
Láska...
Moje srdce praská.

Láska...

Ošklivá kráska.

Láska...
Nečekaně prudká.

Láska...

Váhavě vratká.

Láska...
Vzpomínek páska.

Láska...
Utrpení laská.

Láska...

Na štěstí láká.

Láska...
Vztahu se smráká.

Láska...

Havran kráká.



Copak

19. dubna 2009 v 9:57 | Anett"ka" |  Básničky
Vzdávám se ti.
City na křídlech andělů poletí.
Copak už...
Nelíbím se ti?

Vzpírám se ti.
Moje drzost se ve tmě neztrácí.
Copak ještě...
Zdávám se ti?


Rychlí a zběsilí

18. dubna 2009 v 9:33 | Anett"ka" |  Co mě zaujalo
20 % anděl, 80 % ďábel...
Bezkonkurenčně nejhezčí díl. Taková citová zápletka, rozuzlení, fakt super. Akorát ta Letty mi tam fakt chyběla... :( A Paul nenosil bílý trička, jako ve dvojce... :( :D
Jinak the best... :)

Vin Diesel

17. dubna 2009 v 13:57 | Anett"ka" |  Fotečky celebrit


Prostě borec... Dneska s Klárkou razím na Rychlí a zběsilí, už se na něj těším.... :) Ale na Paula víc... :)
Vin Diesel

Moje upravené já

16. dubna 2009 v 16:40 | Anett"ka" |  My tuning photos
Už dlouho to nebyly moje fotky... Tak abyste na mě nezapomněli... :)

Ticho

15. dubna 2009 v 15:48 | Anett"ka" |  Fotečky a obrázky hardcore...

Jak tak tady sleduju některý ty komenty, vybavilo se mi slovo ticho... Dlouho dobu ticho a pak bum prásk... "radši bych si nechal jazyk vyříznout, než tě pozdravit"... hmm... :D no tak fajn... tak mlč, když chceš... :)

Mé já v minulém týdnu

14. dubna 2009 v 15:30 | Anett"ka" |  Akcičky
Moje já se mělo skvěle. Jak psychické, tak fyzické. V pondělí šestého dubna se moje já společně se třídou ubíralo ku Praze (a taky se 4.C). Divadlo bylo vskutku povedené. To se mému já ještě nestalo, že by se mu divadlo tak moc líbilo. Byla to srandaa fakt můžu doporučit. Hostinec u kamenného stolu... :)
Potom se mé já a já všech ostatních odebralo velmi zvláštním způsobem k Národnímu muzeu. Snad žádné já muzeum neoslnilo. Já mých kolegů posedávala před muzeem nebo běžela do McDonalds. Jenže jedno mé já se bálo, protože jsme nikam nesměli. A tak se já Zdeničky obětovalo a udělalo mému já a Klárky já radost... :) Já Zdeničky nám totiž došlo do mekáče pro McFlurry a to udělalo mému já velmi, ale velmi dobře... :) Potom se celý autobus našich já odebral zpět ku Jičínku.
Ale protože moje já mělo ještě hodně času a Klárky já mělo čas taky, tak se naše já shodla a šla na zmrzlinku... :)
Poté moje já doma četlo, četlo a četlo a Rozbřesk dočetlo. Velmi to mé tvůrčí já obohatilo.
V úterý se mé já odebralo ještě s pár já mých spolužaček s třídou 3.C opět ku Praze. Tentokrát mé já čekala exkurze na letišti. Ale ještě předtím byla zastávka na benzínce, kde se konala konfrontace našich já. Klářino rejpavé já neustále naráželo do mého hříšného já a Lukášovo nechápavé já jen se smíchem sledovalo.... :D
Nakonec se naš já zdárně dobrala na letište. Bylo to zajímavý a tak jako zážitek, no... Moje já sedělo v hasičským autíčku a pěkně drahým. Verčinýmu fyzickýmu já se ale udělalo špatně, tak jsme na ni čekali před terminálem a moje já se jen tak koukalo na odletovou halu. Už za tři týdny tam moje já zase bude... :) Autobus našich já nestíhal plánované občerstvení na Zličíně. A proto se stavělo jak jinak, než u McDonalds. Následovala úžasná symbióza mého a Klárčinýho naštvaného já. Tfuj, mekáč!! :D Nakonec se naše já zdárně dostala do divadla a viděla Cyrana. Mému poetickému já se to páčilo, Klářino já se na sedačce nějak vrtělo. V Jičínku se naše já zase propojila o půlnoci na dětským hřišťátku. Mé já bylo dcl vytočené... :) Ani pořádně nevím proč...
Ve středu naše já spala a spala... :) Ve školce... :) Poté si moje já dalo k obědu zmrzlinku a posedělo s Klárčiným na lavičce. A protože moje já mělo čas a v Hořicích se nudilo, došlo se jen tak juknout do Skateshopu. A tak si odneslo zlevněné kalhoty Funstorm.
Ve čtvrtek se moje já jelo podívat na Kačenku do Hořic a mělo pizzu.
V pátek se začlo moje morální já přít s mým nemorálním já, protože moje já začlo dostávat velmi zajímavé nabídky... :D
V sobotu se mé já společně s rodinkou odebralo strávit tři dny na Horní Mísečky. Mému já se tam velmi líbilo. V sobotu si užilo lyžovačku, podívalo se na přejezd přes bazének (nějaké namachrované já ale mé já ohodilo od hlavy až k patě), dalo si cukrovou vatu a vidělo ohňostroj.
V neděli moje já lyžovalo, poobědvalo ve Špindlu a vedlo neustálé vnitřní boje... :)
V pondělí zas lyžovalo a lyžovalo a pak se odebralo k domovu, kde ho chytla náhlá nostalgie... Páč písemka z matiky volala... Ale dnes už má mé já klid, protože matika je za mnou, i když asi se špatným výsledkem.

Mé zvědavé já se ptá, kolikrát je v tomto článku slovo já?? :)
Mé já s maminkou ve Špindlu... :)


James Morrison feat Nelly Furtado - Broken Strings

11. dubna 2009 v 10:10 | Anett"ka" |  Widejka
Nějak jsem si poslední dobou zamilovala duety... :) Ale tohle je prostě nádherná písnčika, o tom bez diskuzí... :)
P.S.: Dneska jsem odjela na hory a vracím se až v pondělí odpoledne, takže tu nebudu... Pak to zas napravím a připíšu všem komenty... :)

Mail od mamky

10. dubna 2009 v 10:21 | Anett"ka" |  Co mě zaujalo
Už jednou jsem tu přepisovala užasnej mail od maminky... Tak tady máte další... :) Už ale míň vtipnej... Jsem ji napsala, že nechci mít děti, protože by ze mě vysály tu krásu... :D
Jé, to mně nemůžeš udělat, vždyť já už se těším, až budu krosit s kočárkem. Teď jsem nasvačinkovaná a jdu motyčkovat plevely. Tak zatím pá.
PS: nevím co

mimochodem, taky nevím co, to jsem vůbec nepobrala to PS... :D

Čtyři

9. dubna 2009 v 14:40 | Anett"ka" |  Básničky
Absolutně nepromyšlená báseň. Ale měla jsem potřebu něco napsat, nějak to ze sebe všechno dostat... Psala jsem tak, jak to ke mě chodilo...

Stálost
Marnost
Marnivost
Žárlivost

Bdí nad námi,
Jak smrt nad nemocnými.

Moje srdce tuší,
Oddanost ti sluší.
Zasáhneš ho kuší,
A oddanost mě zruší.

Dlouho kolem sebe chodí,
Marnými touhami se brodí.
Předstírají dobrodiní.

Seznam naše duše,
Nalaď je na známá klišé.
Zatahej za struny,
Se střípky nadějí.
Odbij naše rozumy,
Co nic nevědí.

Rozezní se symfonie citu,
Né jen její parodie.
Mlha vzpomínek však ostré kryje,
Brání se lásky svitu.

Oddej se blouznění,
Oddej se touze.
Jak barvy nádherné,
Jak barvy v duze.

Stálost
Marnost
Marnivost
Žárlivost

Rozpusť je v naší cituplné auře.


Druh předsudku

8. dubna 2009 v 17:50 | Anett"ka" |  Citátky a myšlenky
Láska je druhem předsudku, máš ráda to, co potřebuješ, co ti dělá dobře. Jak můžeš říct, že miluješ jen jediného člověka, když jsou na světě tisíce lidí, které bys milovala mnohem víc, kdyby si je potkala?
.... Jenomže nikdy nepotkáš.
Charles Bukowski z blogu od Werči

A proto si myslím, že mnohdy milujeme to pro nás nevhodné, to k nám se nehodící, to co nám je vyčítáno... Ale je to to naše... To milované... To jediné... Protože ty jiné nepotkáš...