Říjen 2010

Moje oblíbená hra?

11. října 2010 v 21:44 | Anett"ka" |  Toky myšlenek
To je ta na dva lidi, co spolu můžou jen spát. Jinými slovy fenomén dnešní doby SWL - Sex without love. V facebookovém slangu - ve volném vztahu.
Čím je tato hra vlastně zajímavá? Je nesmírně vzrušující, pro obě strany. Je nemožné určit vítěze. Obě strany bojují spolu i proti sobě. Spolu, v jejich společném "volném vztahu". Snaží se dosáhnout svých, podle pravidel jen fyzických potřeb. Proti sobě, protože každá strana chce "mít navrch" proti té druhé. Chce druhé straně dokázat, jak je nad věcí, jak si hru užívá a že ji může kdykoliv opustit.
Jako v každé hře, má i tato svá vlastní pravidla. Budeme spolu jen spát. Žádné city, žádné závazky, žádné nároky, žádné žárlivé scény, žádná pouta. Toto pravidlo se zdá býti spíše výhodou nežli pravidlem, ale mnohdy tomu tak není. Když nám je špatně, potřebujeme někomu zavolat, někomu si postěžovat, s někým jen tak jít na kafe a pokecat, nebo se mu doma vybrečet na rameni a sníst u toho litr zmrzliny. Nepotřebujeme si jen zasouložit, byť v pěti různých polohách.

Žádné projevy citů na veřejnosti. Vlastně naprosto zbytečné pravidlo. Ani nemáme žádné city cítit, natož je pak někde projevit. V restauraci mezi přáteli, na diskotéce. Jsme jen známí, kamarádi, nic víc. Souložíme doma, ne na party, a když už, tak jen na záchodech nebo v autě na parkovišti za barem, aby se to ostatní nedozvěděli. V souladu s pravidly je i jedna věc, která se nám může zdát protivná. Když svého postelového partnera potkáme s jinou, co můžeme dělat? Stropit žárlivou scénu na veřejnosti? Ee, porušili bychom pravidlo nenárokovosti a nezávislosti. Nemůžeme dělat vůbec nic, maximálně tak sedět doma nad litrem zmrzliny a ani se nemáme komu vybrečet, protože máme jen SWL. A ten je někde s jinou, se kterou nejspíše taky provozuje SWL.
Ale dost pesimismu. Hra na dva jen se sexem musí mít i své výhody. Tak především ten již už tolikrát zmíněný sex. Můžete si užívat, bez závazků, bez starostí. Nemusíte řešit, co uvařit k večeři, co koupit k výročí, co na vás budou říkat jeho rodiče. Tohle všechno vám může být jedno. Užíváte si přítomný okamžik, bez nároku na budoucnost. Všechny "nevýhody" vaší hry můžou hrát pro vás, když budete chtít. Pořád se můžete zajímat o jiné muže, můžete hledat pana dokonalého, se kterým budete mít vážný vztah a toho "volného" necháte. Můžete také SWL rozjet na více frontách, tady asi největší pozor na pohlavní nemoci. Nemusíte řešit své špatné nálady, prostě napíšete, že nemáte čas a budete od něj mít pokoj. Naopak, když budete mít chuť, zavoláte, jestli je na tom stejně.
Tak proč to vlastně neděláme všichni? Proč všichni nehrajeme tu zatraceně oblíbenou hru na dva, co spolu jen souloží? Protože to neumíme. Chceme milovat a ještě více chceme být milováni. Člověk může být bezcitný, ale určitě ne bez citů. Když chceme s někým prožít něco krásného, ať už to je kino nebo soulož, musíme něco cítit. A v sexu hrají emoce velmi důležitou roli. Nejde říct, že máme vztah "bez citů". K tomu, s kým spíme většinou chováme alespoň nějaký cit. Tím už porušujeme jedno pravidlo hry, kterou se snažíme tak dobře hrát. A vyhrát.
Ve většině případů nevyhraje ani jeden. Oba jsou poražení. Jeden hru nezvládne, natolik do ní pronikne, natolik jí začne žít, že uvěří tomu, že hra se stala realitou. Ale je to pořád jen hra, na ty dva, co spolu jen spí. Ten druhý ale také prohraje. Proč? Hru musí ukončit, a tak přijde o svůj zdroj požitků, prožitků. Může hledat nového spoluhráče, anebo se může zamyslet nad tím, jaké by to bylo, kdyby se hra opravdu stala realitou, jako tomu uvěřil ten první. A karty se zas obrací. Druhý přijde za prvním, tím více poraženým s teoriemi "co by, kdyby". První už o nich nechce ani slyšet, nebo jim uvěří a hra se může odehrát znova, nebo v tom nejnaivnějším případě mohou utvořit vztah založený nejen na sexu, ale i na citech. V facebookovém slangu - ve vztahu.
Proto je hra na dva, co spolu jen spí, tak fascinující. Nemá výherce, má jen poražené. Nedopadne vždy stejně, existuje spousta různých způsobů, jak může dopadnout. Ale zcela jistě, nejde hrát neomezenou dobu se stejným spoluhráčem.

Věřme druhým dílům

8. října 2010 v 11:43 | Anett"ka" |  Toky myšlenek
Proč jsem začala přemýšlet nad druhými díly? Díky své přítelkyni, která mi před nedávno dobou ukázala, že i druhé díly mají své kouzlo. To jsem ještě netušila, že tato "problematika" za nedlouho bude čekat i mě.
Skoro každý úspěšný film má své druhé pokračování. Každý seriál má svou druhou řadu. Každá televizní reality show má svou další sérii. A tak bychom mohli pokračovat donekonečna. Lidé jsou nakloněni druhým dílům. Přejeme ale druhým dílům i v našem osobním životě?
Já ano. Věřím druhým dílům. Věřím, že mohou vyjít. A ne vždy jako ve filmech. Nemusí být až tak kýčovité, klišovité, se snahou se tak hodně podobat dílům prvním.
Když už uvěříme tomu, že má cenu jít do dílu druhého, nečekáme něco stejného. Čekáme něco lepšího. To staré s něčím novým, s něčím lepším. A naivně si myslíme, že všechny negativa, která měl první díl, zmizí jako mávnutím kouzelného proutku.
Druhé díly mají jednu velkou výhodu. Víme, co čekat. Víme, co je od nás očekáváno. Nemusíme se tolik snažit, tolik přemáhat. Náš partner ví, jak vypadáme nenamalované. Ví, jak nechutně zvracíme na záchodě po každé párty. Ví, jak kopeme do zdi, když máme vztek. Ví, jak brečíme u trapných amerických filmů. Ví, že připálíme i to nejprimitivnější jídlo. Ví, že po celé koupelně jsou po nás poházené odličovací tampony. A přesto s námi je. Podruhé.
http://fc09.deviantart.net/fs48/f/2009/175/f/f/Second_Chance_by_JeweliaIam.jpg
Čistě prozaicky, druhé díly mají i jednu velkou nevýhodu. Tak jako stará láska nerezaví, nerezaví ani staré problémy a nešváry. Před začátkem druhého dílu, bychom měli začínat alespoň s trochu čistým stolem. Proč trochu? Nejde začít s úplně čistým. Nelze zapomenout úplně na vše. Tak jako si pořád pamatujeme to dobré, uvnitř nás zůstává i všechno to negativní, jen si to prostě nechceme připustit.
Proto bychom si měli alespoň nastínit scénář druhého dílu. Jak to bylo, jak by to mělo být. Abychom jen křečovitě a zcela jistě neúspěšně nekopírovali, no, možná i neparodovali díl první.
Moje maminka vždycky říkává: "Dvakrát do jedné řeky nevstoupíš." Ale já jí nevěřím. Věřím druhým dílům. Věřím tomu, že někomu mohou vyjít, věřím tomu, že mohou být i lepší než díly první. Nikdy nebudou stejné a to my ani nechceme. Člověk pořád očekává něco lepšího a lepšího. Jak jsem se již zmínila "To staré s něčím novým, s něčím lepším".
Věřme druhým dílům. Ale těm třetím? Nikoliv. Přeci jen, život není americký seriál.

Od stáže po pařížskou

7. října 2010 v 20:35 | Anett"ka" |  About me
V jednom ze článku uveřejněných níže jsem se vám svěřovala s tím, že svoje videjko "život je hledání" nejsem schopna vytvořit... tak se mi to nakonec povedlo... :) tady je

Ztracená

3. října 2010 v 11:07 | Anett"ka" |  Básničky
Po hodně dlouhé době, výhřez z mé duše...

Pod víčky.
Zastřená.
Ztracená.
Nech ji být.
Nech ji jít.
Nechce znovu.
Tvojí být.

http://fc04.deviantart.net/fs49/i/2009/210/c/0/Twilight_by_Skategirl.jpg

Život je hledání

1. října 2010 v 17:03 | Anett"ka" |  Widejka
Když jsem poprvý viděla tyhle reklamy byla jsem naprosto nadšená, málem jsem se spálila žehličkou... :D



Svoje hledání si můžete vytvořit i sami, stačí kliknout na http://www.youtube.com/zivotjehledani ... já jsem na to klikla, dala vytvořit a najednou jsem nevěděla, co vůbec zadat, co chci... vyvolalo to ve mě spoustu otázek, že už jsem se pak tvorbou svého hledání vůbec nezabývala... :D takže to jdu zkusit znova, a zkuste to i vy a pochlubte se v komentářích svými výtvory... :)

Párty na VŠE

1. října 2010 v 16:55 | Anett"ka" |  Akcičky
Už na seznamováku mi bylo jasný, že v Praze se fakt nudit nebudu... :)
První párty byla minulý týden ve středu pro celu VŠE ještě s křestem prváku. Tak jsem vyrazila s Klaudinkou a fakt jsme si to užily. No, pak taky hodně dlouho hledaly zastávku, ale prostě... bylo to nezapomenutelné... :)
http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs676.snc4/61680_1557691273185_1562345244_1357985_5306898_n.jpg

Druhá párty se konala předevčírem a to už jsme s Klaudií vytáhly i Míšu... Takže kromě mé spolubydlící, která se ještě nepřistěhovala, vyrazila celá buňka 915 na pařbu... :) Srandy kopec, hlavně v metru, když jsme jely už trochu nakalený z koleje... :D
http://sphotos.ak.fbcdn.net/hphotos-ak-snc4/hs379.snc4/44209_1563412776219_1562345244_1367967_5623381_n.jpg
Vítej, vysokoškolský živote... Zatím si náramně užívám... Zkouškový daleko... :D