Červenec 2011

Partička

28. července 2011 v 20:46 | Anett"ka" |  Widejka
Moc se omlouvám, že sem poslední dobou nepřispívám, ale jak jsem psala. Pořád jen práce, přátelé, nestíhám, nestačím... :) Tak jsem se rozhodla dát sem něco pro mě méně časově náročného, ale za to neuvěřitelně zábavného. Tahle improvizační show nás s holkama poslední dobou tak hodně vzala, že si neustále přehráváme scénky na youtube, když kalíme, tak to zkoušíme hrát my, zpíváme si ve sprše a tak :D takže se pobavte taky :)

V metru

17. července 2011 v 17:48 | Anett"ka" |  Básničky
Tuhle báseň jsem začla psát už když jsem se přestěhovala v září do Prahy. Pak mě nějak opustila inspirace. Teď jsem ji našla zapomenutou v compu, tak jsem ji dopsala. Nemá žádnou uměleckou hodnotu, myslím... Ale má nápad :)

Chodov
mířím zpět do stanice domov.

Roztyly
myšlenky na tebe,
co žádné terapie nesmyly.

Kačerov,
mysl plná krásných slov.

Budějovická
žádná věc mezi námi.
Není logická.

Pankrác
čeká mě sráz,
moje srdce udělalo bác.

Pražského povstání
Všechny chmury zahání.
Mám poslání,
nemůžu dát prostor váhání.

Vyšehrad
měls mě vůbec někdy rád?
Víc než jen kamarád?

I.P. pavlova
centrum všeho zla,
kdo koho přemlouvá?

Muzeum
Kdo mě zachrání?
Nevěřím už andělům.

Hlavní nádraží
moje city,
na tvůj pragmatismus pořád naráží.

Florenc
bude všemu konec.
Musím přestoupit.

Křižíkova
Pokračujeme, trasa nová.

Invalidovna
jen se ptám,
budu někdy tvá?

Palmovka
zatím jsem jen tvá hračka,
bárbínka.

Českomoravská
moje srdce praská.
Existuje láska?

Vysočanská
Láska není kráska,
jen ode mě tvoje ego laská.

Kolbenova
K cíli se blížím,
beznadějné kóma.

Hloubětín
Tak trochu spím,
sen o tobě mám.

Rajská zahrada
Nezdá se rajskou být,
spíš jen myšlenky nakládá.

Černý most
mám už všeho dost.
Přestup na linku domov a ostatní autobusové spoje.
Budeš tam čekat ty.
A přítelkyně tvoje.


Život je jedna velká oslava

14. července 2011 v 22:01 | Anett"ka" |  Akcičky
Minulý týden jsem si fakt užila, od středy až do neděle... :)
Ve středu slavila Barunka svoje narozky. Co na to říct? nejdřív u ní na bytečku, pak Nebe, pak Harlejs, návrat ranním metrem, šla jsem spát v šest ráno a v devět odjížděla směr má domovina. Já chci žít nonstop :)


S oslavenkyní :)

Kundera - Nesnesitelná lehkost bytí

11. července 2011 v 19:22 | Anett"ka"
Včera v buse jsem dočetla tuhle knihu.Tak se musím pochlubit :)
1. Proč jsem si vybral/a právě tuto knihu?
Od Kundery jsem četla minulý prázdniny Žert a moc se páčil, tak jsem chtěla zkusit ještě něco a rozhodně nelituju.
2. Definujte knihu až dvěma slovy (přídavným nebo podstatným).
sex, hovno (jako pardon, ale napsa kapitolu o hovně, o tom hnědym, mazlavym, to jen tak nikdo neumí :D)
3. Definujte knihu jedním slovem (slovesem nebo citoslovcem).
souložit
4. S jakou postavou bych se ztotožnil/a, případně kým bych chtěl/a nebo naopak nechtěla být.
Nechtěla bych být Terezou, myslím. Tomášovou přítelkyní, kterou on sice miloval, ale neustále ji podváděl. A když pak přestal, ona ho pořád chorobně podezřívala...
5. Pokuste se v každém příběhu něco vyšvihnout, ať už je třeba i opravdu velmi špatný, najděte v něm alespoň jedno positivum.
Ta kniha byla dobrá celá... :) Pochopíte jak přemýšlí chlapi, že oni nevnímají nevěru jako podvod.
6. A naopak najděte jedno negativum, ale pouze jedno, cílem je uvědomit si co vám na knize vadilo nejvíce, nemusí to být jen chyba v knize (spisovatelce), ale třeba i v chování postav.
Kapitoly o boji proti komunismu mě nebavily. A je na té knize poznat, že to je poslední vydaný Kunderův román. Je v něm vidět změna postoje k Čechám, oproti jeho prvotině, Žertu.
Nesnesitelná lehkost bytí - Czeck language

Ptáte se, co na tý knížce tolik rozbíjelo?? Čtěte:
Tomáš si tehdy neuvědomoval, že metafory jsou nebezpečná věc. S metaforami není radno si hrát. Láska se může narodit z jediné metafory.
Milovat se se ženou a spát se ženou jsou dvě vášně nejen rozdílné, ale téměř protikladné. Láska se neprojevuje touhou po milování (tato touha se vztahuje na nespočetné množství žen), ale touhou po společném spánku (tato touha se vztahuje k jediné ženě).
Koketerie byla tu: chování, jež má dát najevo tomu druhému, že sexuální sblížení je možné, i když zároveň tat možnost zůstává nezaručená a teoretická.
Zažívala teď stejně podivné štěstí a podivný smutek jako tehdy. Ten smutek zmanenal: jsme na poslední stanici. To štěstí znamenalo: jsme spolu. Smutek byl formou a štěstí bylo obsahem. Štěstí naplňovalo prostor smutku.