Pravá láska

8. října 2012 v 19:37 | Anett"ka" |  Toky myšlenek
Když jsem byla mladší, žila jsem v tom omylu, že mi muž musí nejdříve zlomit srdce a pak ho zase složit. Čím víc mě někdo "rozsekal", tím víc mě přitahoval. Ten mi ublížil, ten musí být ten pravý. Až teď si s odstupem času uvědomuji, v jaký jsem se celý život uváděla omyl.


Záměrně jsem si vybírala ty typy. Známe to všechny. Zaujme nás. Jeho uhrančivé oči, zádumčivý úsměv, krásná ramena, ale hlavně. Hlavně jeho neuvěřitelné charisma. Chvíli se směje, chvíli nechápete, proč je naštvaný. Je nepředvídatelný. Nikdy nevíte, co čekat. Jdete na schůzku a srdce vám buší při každém kroku. Jaký bude tentokrát? Přijde vůbec, nezůstanu stát v kavárně jak kůl v plotě? Jednou přijde a je skvělý, jedete na výlet, jdete na procházku, na kafe, následuje žhavý, vášní, škrábanci a modřinami nabitý sex. A pak zas můžete trnout hrůzou, jaké to bude, když se ráno probudíte. Někdy vás zahrne polibky a následuje další sex, někdy letíte na chodbu následovaná svým oblečením. Někdy se stane, že někdy ani na schůzku nepřijde. Má něco v práci, něco mu do toho vlezlo, prostě nemůže. A pak jdete kolem jiné kavárny a ouha. To něco, co mu do toho vlezlo, má míry 90-60-90 a prsa od předního plastického chirurga. Tak cestou domů vymýšlíte, jestli nemá sestřenici, kolegyni, šéfovou. Pak jen sedíte doma a čekáte. Až napíše, až se ozve. Někdy to trvá pár dní, týdnů, někdy čekáte měsíce. Když už si po několika dlouhých měsících a pár krátkodobých postelových známostí začnete myslet, že jste ze všeho venku, stačí jediná smska. A jste tam, kde jste byly. Jdete s roztřeseným žaludkem do kavárny, popřípadě rovnou k němu domů a zas čekáte.
Tihle muži se ale nikdy nezmění. Nebo se Vám snad někdy stalo, aby někdo, kdo vám rozsekal srdce na tisíce kousků, přišel a snažil se ho složit zpátky? Většinou ne. A když přijde, tak ho složí jen za jediným cílem. Aby ho mohl později rozbít znova. Na víc kousků, dvojnásobnou silou.
Když si čtete tyhle řádky, už se určitě začínáte obhajovat. Že nepíšu o vás, že to není váš případ. Já si myslím něco jiného, je to případ většiny z nás. Vidím to u sebe, u svých kamarádek. Něco zkusíme, něco zažijeme, a když se pak ohlédneme, zjistíme, že jsme nechtěly jistoty, ale naopak. Nejistota, vášeň, vzrušení, to je to, co jsme dříve hledaly. Některé to ještě pořád hledají, ale já už jsem přišla na to, že jsem hledala něco, co mi asi nevyhovovalo.
Zjistila jsem, že jsem jako každá typická žena. Že chci, aby někdo mou lásku opětoval a nesmetával ji ironií pod stůl. Že chci, aby mi někdo pomáhal a naslouchal mi, když mi je nejhůř, ne jen, když na to má někdy čas. Že chci, aby mi někdo napsal jen tak a ne proto, že zrovna chce sex. Že začínám hledat jistotu, bezpečí a zázemí. Začínám uvažovat nad tím, že bych jednou mohla s někým bydlet, třeba s ním mít i děti. A to nemůže být někdo takový, kterého jsem hledala v oněch 17ti letech.
Nezůstáváme v dlouhodobém vztahu s někým, kdo nám zlomil srdce. Nechceme být s někým, kdo nám ublíží a pak nás složí provizorně dokupy, aby nás mohl zase rozbít. To nás možná bavilo dřív, ale teď? Všechny mé kamarádky, včetně mě, které mají dlouhodobý vztah, nejsou s někým, kdo jim ublížil. Jsou s někým, kdo o ně pečuje, miluje je, dává jim pocit bezpečí, důvěry. Těm, které teď mlátí do monitoru a myslí si o mně, že jsem pozitivní čubka, co už má rok chlapa. Tak Těm vzkazuji: On přijde, ale neztrácejte čas s těmi, kteří vám ubližují. Na to jsme měli čas jako mladé. Teď už stárneme a už není čas na to, nechávat si rozbíjet a skládat kousky duše pořád tím samým člověkem. Ublíží vám, nechte ho jít. Jednou mu možná odpusťte, zkuste to s ním ještě jednou, ale nemá cenu dávat víc šancí někomu, kdo si vás neváží a nedá vám to, co potřebujete. Všechny si zasloužíme někoho, kdo si nás bude vážit, bude nás milovat a respektovat. Někoho, s kým si dokážeme představit život. A že navždy je příliš dlouho? Nemusí to být navždy. Stačí pár let. Ale když už si jednou zkusíte, že můžete mít někoho, kdo si vás váží, v příštím vztahu budete hledat to samé. A to bude to správné.
Nenechte po sobě šlapat, mějte se rády a oni budou mít rádi vás!!!!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Renesmé Renesmé | Web | 10. října 2012 v 19:53 | Reagovat

Máš pravdu s tím, že tímhle jsem si prošly snad asi všechny, i když jsem byla hodně jiná než ostatní holky a tohle mě nepopisuje ze sta procent, určitě i já se v tom vidím a když se dívám zpětně na ty vztahy/nevztahy, nadávám, trhám si vlasy, ale hlavně se směju. Už jsme nad věcí, došlo mi, že jsem byla hloupá. A jsem nadevše ráda, že já jsem našla tu mou pravou lásku - úplnou náhodou, v době, kdy jsem toužila být ze všeho nejraději sama. Kdyby byla souhra okolností jen trochu jiná, my dva bychom se nikdy nepotkali a nepoznali, ale stalo se a já jsem začala věřit na to, že na každého někde čeká ta jeho zpřízněná duše a jo a jo!!! (Možná si teď někdo říká, že to se mi taky kecá, když už je to více než dva roky). Dříve bych se někomu vysmála, ale teď... je to tady, je to realita a i pro mě je důležitější mozek než-li svaly a sexy zadek, je pro mě důležitější opětovaná láska, zázemí než-li cokoliv jiného a i já teď přemýšlím, jestli to je člověk, se kterým bych chtěla žít, vzít si ho a mít děti. Je to šílené, jak rychle rosteme a ještě šílenější je, že jsme to pořád my, jen už vyspělejší, rozumější a ŠŤASTNĚ ZADANÉ!!! Teď už nezbývá nic víc, než aby to tak bylo napořád...

2 Adelínka Adelínka | Web | 10. října 2012 v 21:23 | Reagovat

Nezbývá než souhlasit. Taky jsem byla blbá a vracela se k někomu, kdo mi ubližoval. Bylo mi 14 a stačilo napsat miluju Tě, a bylo to zase zpět. Bože, já byla tak hrozně naivní. Vrátila jsem se celkem 4x, po páté jsem to vzdala, bylo mi 16 a řekla jsem si, že na mě musí někde čekat někdo lepší. Uběhly témeř dva roky a já byla přesvědčená ze svých zkušeností, že kluci umí opravdu jen ubližovat a neumí být věrní. Už ani nevím, co jsem na nich tak milovala, upřímně, vůbec to nechápu, protože teď se mi na nich nelíbí nic. Vůbec nic!:D A potom... objevil se. :) Ten pravý, který dostal druhou šanci, protože o ni doopravdy bojoval. Diametrálně odlišný od všech před ním. Byl první, u koho jsem opravdu cítila, že mě miluje a ani to nemusel říkat. Zázemí, jistota a bezpečí, to jsou ty věci, které mám. A teď? Je to něco přes tři roky, co jsme spolu a já vím, že by mi nevadilo s ním bydlet, žít a založit rodinu. Jednou... :)

3 Silmarilli Silmarilli | 15. října 2012 v 19:01 | Reagovat

Já měla spíš jiný problém...Tak strašně moc jsem se bála k sobě někdy někoho pustit,že mě to málo stálo užasný vztah. Jelikož sem byla zamilovaná a moc zamilovaná,ale nikdy jsem si toho kluka nepustila příliš k tělu,nemohl mi nikdy tolik ublížit. Jasně bolelo to! A kolikrát opravdu hodně! Ale nikde né tak, jakobych si s ním plánovala budoucnost a pustila si ho plně do svého srdíčka,ale ani tohle není ta správná cesta. Málem jsem tímhle přístupem přišla o kluka se kterým jsem ted dva roky,žijeme spolu a je nám moc krásně. Evidentně žádná stránka mince není ideální...k tomu ale musíme dospět...všichni! :)

4 Silmarilli Silmarilli | Web | 15. října 2012 v 19:02 | Reagovat

Já měla spíš jiný problém...Tak strašně moc jsem se bála k sobě někdy někoho pustit,že mě to málo stálo užasný vztah. Jelikož sem byla zamilovaná a moc zamilovaná,ale nikdy jsem si toho kluka nepustila příliš k tělu,nemohl mi nikdy tolik ublížit. Jasně bolelo to! A kolikrát opravdu hodně! Ale nikde né tak, jakobych si s ním plánovala budoucnost a pustila si ho plně do svého srdíčka,ale ani tohle není ta správná cesta. Málem jsem tímhle přístupem přišla o kluka se kterým jsem ted dva roky,žijeme spolu a je nám moc krásně. Evidentně žádná stránka mince není ideální...k tomu ale musíme dospět...všichni!! :)

5 Silmarilli Silmarilli | Web | 15. října 2012 v 19:02 | Reagovat

promin...vložila sem ti to sem dvakrát

6 ♫Denča♥ ♫Denča♥ | Web | 7. prosince 2012 v 17:30 | Reagovat

hezky jsi to napsala ;)

7 Claire Claire | 12. prosince 2012 v 12:10 | Reagovat

To jsi psala o mě? ;) Ani si nedovedeš představit, jak moc jsem se v tom našla... Máš naprostou pravdu.. Ale dodala bych k tomu, že mám asi nějaký sklony k sebedestrukci, protože přesto že žiju rok a půl s tím nejlepším chlapem na světě, co si mě hýčká jako princeznu a nosí mě na rukou, občas se mi zasteskne po té spalující vášni a věčné nejistotě...

8 Korejský ženšen Korejský ženšen | Web | 20. června 2013 v 15:07 | Reagovat

Korejský ženšen je lék http://petr-boubel.blog.cz/1304/korejsky-zensen

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama